Začátek je v mém mládí, kdy jsem trávila dny s babičkou a dědou na zahradě, trhali jsme ovoce, které jsme hned zpracovávali, přes zimu jsme pili šťávu z černého rybízu a na Vánoce vyndali „babiččinu rybízovou“.
Uplynulo pár let, z holčičky se stala holka, která začala hodně cestovat. Evropa, Blízký Východ, Karibik, Indonésie, Afrika….ať již cesty byly pracovní či soukromé, vždy jsem je měla spojeny s jídlem.
Krok za krokem, přes jídla na místních trzích až po luxus michelinských restaurací jsem se dopracovala k tomu, že se snad mohu považovat za gurmeta. Jídlo je nedílnou součástí mého života, každou volnou chvíli jsem na trhu nebo v kuchyni, po večerech čtu kuchařky, z cest vozím pravou vanilku, ceylonskou skořici, africkou kávu, japonský čaj. Baví mě kombinovat, vymýšlet nové, často netradiční chutě.
Po pěti letech strávených v Německu jsem se před dvěma lety vrátila zpět do Čech. Již za mého pobytu v Německu jsem začala koketovat s myšlenkou, že začnu s vlastní produkcí marmelád a delikates, ale až smutný příběh, na jehož konci jsem já, matka samoživitelka a moje dvě malé děti a neplánovaný návrat do domoviny, mě vyburcoval k odhodlání jít na trh s vlastní kůží a vlastními produkty.
Dlouho jsem váhala, ale rodina, přátelé – ti všichni mě začali přemlouvat, abych umožnila i ostatním ochutnat svoje dobroty a dovolila jim zakoupit si je během celého roku a ne je dostat pouze od Ježíška nebo k narozeninám.
Nakonec jsem opravdu přišla na to, že koupit si malinovou marmeládu, která voní létem, lesem a na sluníčku dozrálou malinou je nemožné.